Děti majetkem veřejným..?

Vzal dítě do náruče a zvedl ho, aby lépe vidělo.

Pohladila dítě po vlasech pro dobrou náladu.

Poplácal dítě po zadku, aby si pospíšilo.

Neškodné situace, viďte?

A co když k tomu doplním, že ti dospělí a děti se v podstatě neznali? Syn vzdálené kamarádky. Dcera paní v obchodě. Nové dítě ve školce.

Kdo nám dává právo sahat na děti bez jejich svolení? Většina lidí se nad tím ani nezamyslí, prostě to udělá. Protože tak jsme zvyklí. Jako by děti byly veřejným majetkem. Sahali byste bez dovolení na cizí dospělé? A ještě třeba navíc zezadu, když o vás ani neví? Představte si takové to typické hlazení dětí po hlavě. Představte si, že v obchodě vybíráte těstoviny, a někdo zezadu přijde a prohrábne vám vlasy. Lekli byste se? Byli dotčení? Já ano. S dětmi toto děláme automaticky.

A tak tu dělám advokáta těm, kteří se nemohou bránit. Nebo ještě neví jak. Nebo vůbec neví, že smí. Intuitivně cítí, že jim to není příjemné. Že někdo překračuje jejich hranice bez jejich souhlasu. Ale neví, co s tím. Nebo že můžou. A tak se nevědomě učí, že tohle je v pořádku. Ukládají si, že jejich tělo nepatří jim, ale těm mocnějším. Ono i takové to ‚dej pusu babičce’ patří do této kategorie.

Zkrátka… není to jen tak. Udělali jsme z toho neviditelnou věc, která však může mít velmi viditelné a dlouhodobé následky. A tak tu prosím – sledujme a vnímejme. Jak byste se v té chvíli cítili vy, kdyby to někdo udělal vám? A dotýkali byste se takto dospělého? Pokud ne, prosím nedělejte to ani dětem. I děti mají právo dát svůj souhlas.

Přejít nahoru