Jdu ven. Sedím venku. Koukám na stromy. Snažím se nemyslet na počítač. Jdu dovnitř. Sedím na gauči. Snažím se nemyslet na expřítele. Co mám dělat? Co mám dělat? Zašívat. Třídit papíry. Umýt nádobí. Vše tak bezvýznamné. Nicotné. Bez výrazného výsledku. Prázdno. Totál prázdno. Jdu na záchod. Na záchodě nejsi sám, je tam s tebou Harmasan. No hurá. Kolik je? Už bude večer? Stmívá se? Nádobí. Večeře. Pokec po telefonu. Čekám. Čumím. Třídím. Sudoku. Skládám oblečení. Čumím. Čekám. Čumím. Kolíbám se dopředu dozadu. Co s časem? Tolik proplýtvaného času! Osm večer. Povolení na film! Jakej film? Nevěsta na útěku? Proč ne? Film z dětství, aspoň se necítím sama. Zaplácnutí díry. Až se dokoukám, stane se zázrak. Až se vzbudím, stane se zázrak. Ani tohle dopsat nezvládám, potřebuju se jít dívat. Do alternativního světa, který je bohatší než ten můj reálný. Čumím. Čekám.

Přejít nahoru